Filip Drnec je výkonným ředitelem společnosti Access EU, která pro klienty zajišťuje nejen legislativní, ale také finanční a vztahové poradenství v Bruselu. V praxi se nejvíc zaměřuje na otázky spojené s evropským právem a evropskými politikami. S tím, jak se prohlubuje propojení Česka s Evropskou unií, i on sám věnuje stále víc času evropským aktivitám.
„Řada českých firem v uplynulých letech pochopila důležitost nastavení evropské strategie, což se výrazně projevilo i na našem klientském portfoliu. Pokud někdo staví moderní investiční projekt za stovky milionů či miliard, správné ukotvení v evropském prostoru mu může pomoci i s financováním. A pokud Evropská komise vytvoří finanční nástroj, který je potenciálně zajímavý pro naše klienty, snažíme se jim pomoci s komunikací a splněním potřebných podmínek. Známe bruselské prostředí a dokážeme potřeby českých firem zasadit do kontextu evropských politik,“ vysvětluje Drnec, který je zároveň členem vedení druhé největší české advokátní kanceláře Portos (dříve Císař, Češka, Smutný).
► Co aktuálně české firmy nejvíc řeší směrem k Unii?
Velká část toho, co mají české firmy dělat a jak se mají chovat při řízení vlastních společností, vychází z evropských politik. Na tématech, jako jsou ESG, kyberbezpečnost nebo historicky GDPR, si spousta poradců vydělala poměrně rychlé peníze. Jde však jen o trendová témata, která klientům takto izolovaně nemohou dávat smysl. My klienty naopak učíme chápat souvislosti, pomáháme nastavit jejich strategii a chod společnosti, aby byly v souladu s evropskými pravidly a nedocházelo k jejich vnitřní destabilizaci. Příjemným benefitem je i následná způsobilost získat evropské financování. S tím vším jim můžeme pomoct i díky naší dlouhodobé přítomnosti přímo v Bruselu a spolupráci s dalšími konzultačními firmami.
► Jak složité bylo vybudovat si pozici směrem k EU?
Před deseti lety jsem v Bruselu začínal jako stážista v mezinárodní Public Affairs společnosti, což zároveň položilo základy naší dlouhodobé spolupráce. I díky tomuto partnerství jsme dnes schopni řešit agendu, která je pro naše klienty klíčová. A to přímo tam, kde se tvoří legislativa. Ačkoliv v minulosti bývalo běžné, že i tuzemské advokátní kanceláře měly v Bruselu svá zastoupení, v mnoha případech se to ukázalo jako dlouhodobě neefektivní. Spíše šlo o budování image, než že by takový krok měl reálný dopad. S postupem let navíc zájem firem o evropskou agendu značně opadl. Tento trend se otočil až s příchodem Green Dealu a dalších politik, které výrazněji zasáhly do jejich každodenního fungování. Právě díky našim bruselským kontaktům jsme byli schopní poměrně rychle reagovat a nabídnout služby na míru českým firmám.
► Soudíte, že kdysi negativní konotace EU směrem do Česka, a vlastně i obráceně, se mění?
Určitě. Dnes už lidé u nás mají přehled, kdo stojí v čele ústředních orgánů EU, a znají jména Čechů, kteří je v Bruselu zastupují a odvádějí tam kus práce. Celkově se české zastoupení v Bruselu „nasvítilo“ trochu z jiného úhlu a ztratilo punc negativity. Přesto stále panuje přesvědčení, že nám Brusel něco nařizuje a my se tomu musíme přizpůsobit. Ale ono to tak zdaleka není. Bruselský legislativní proces je otevřený, existuje několik nástrojů, jak se do něho zapojit. Pokud dokáže firma nebo jednotlivec tlumočit své postoje a názory, které mají hlavu a patu, může se na tomto procesu aktivně podílet. Tento postup je upravený zákonem a je léty prověřený. Jako Češi jsme se s ním ale dosud nenaučili pracovat. Velká změna pochopitelně nastala i v tom, jak nás vnímá Unie. Ukázalo se, že po 20 letech v EU se umíme chovat, umíme vystupovat, a dokonce i jednat. Hodně tomu napomohlo úspěšné české předsednictví v roce 2022. I díky tomu je pro nás dnes v Bruselu mnohem přátelštější prostředí. Když s klientem vyrazíme na jednání do Bruselu, vždy najdeme partnera k diskusi.
► Fungují národnostní vazby v Evropském parlamentu, nebo jde spíš o znalost daného oboru?
Něco jako národnostní vazba v Bruselu téměř nefunguje, samozřejmě s výjimkou volených europoslanců. Kontakt s nimi ale rozhodně není tím, za co nás naši klienti platí. Dlouhodobě komunikujeme s řadou jmen napříč členskými státy a strukturami EU – od úředníků přes poslance až po komisaře. Přidaná hodnota totiž vzniká, teprve když dokážete zaujmout širší okruh lidí. Na to 21 českých europoslanců, navíc s často značně rozdílnými názory, skutečně nestačí. To všechno obnáší vytvoření strategie, zmapování klíčových aktérů a osobností procesu. Každá naše činnost musí oslovit širší spektrum lidí, ať už ve výborech, či jednotlivých frakcích, konkrétní politiky nebo úředníky. Ti jsou přitom z pohledu odbornosti naprosto klíčoví. S volbami do Evropského parlamentu se sice mění politické zastoupení, úřednický aparát ale zůstává stejný. Díky tomu je zachovaná určitá kontinuita a práce na rozpracovaných projektech pokračuje.
► Od evropských voleb uběhl měsíc a půl. Stačilo se něco změnit v rámci europarlamentu nebo projevit v náladě klientů?
Je zjevné, že se naplnila některá očekávání, která se formovala už před volbami. Například v souvislosti s už zmiňovaným Green Dealem. Ukázalo se, že pro velkou část Evropanů jde o natolik zásadní téma, že některé jeho parametry bude potřeba alespoň částečně přehodnotit. Už teď je zřejmé, že se kontinent více přizpůsobí požadavkům průmyslu v duchu evropské industriální dohody, která vznikla letos na jaře v Antverpách. Ta byla jedním ze zásadních milníků, které předurčily ochotu Bruselu z intenzivní „greendealové“ kampaně alespoň o píď ustoupit a téma racionalizovat. Uplynulé funkční období Evropského parlamentu a komise bylo ojediněle turbulentní. Nejprve pandemie covidu a vzápětí válka na Ukrajině s následnou energetickou krizí. To jsou velká témata, s nimiž se musela Unie vyrovnat – ať už na půdě komise, parlamentu, nebo rady. Všichni museli přijmout krizové plány a řešení, která budou do značné míry formovat nové funkční období. Následujících pět let proto budou v ohnisku zájmu zejména energetika, inovace v průmyslu, ale i revize postoje k obrannému průmyslu. A samozřejmě konkurenceschopnost, která je pro všechny uvedené společným jmenovatelem.
► Zmínil jste racionalizaci Green Dealu. Uvědomili si evropští politici a úředníci, že by si kontinent zásadně podvázal svou klíčovou ekonomickou větev?
I dřívější zastánci aktuální podoby Green Dealu dnes připouštějí, že jsou jeho cíle v některých ohledech nereálné. Antverpská deklarace a její výzva k uzavření evropské průmyslové dohody znamenala obrovský krok kupředu a už nyní je pod ní podepsáno několik tisíc signatářů z řad evropských firem a podniků. Ty daly jasně najevo, že je potřeba téma racionalizovat a dát mu nové parametry, které zajistí jejich dlouhodobou konkurenceschopnost.
Absolutní dekarbonizace zkrátka není v některých odvětvích v současnosti možná, jiná odvětví zase pro takový krok nemají dostatečnou finanční podporu. Obrovským tématem je samozřejmě automobilový průmysl. A to nejen z hlediska dekarbonizace, ale i nedávného uvalení cel na dovoz čínských elektromobilů. S tímto krokem evropské automobilky ve valné většině nesouhlasí a očekávají odpověď čínské strany.
► Očekáváte, že bude nově složený europarlament trvat na konci spalovacích motorů do roku 2035?
Spalovací auta budou jezdit dál. V průběhu času se totiž ukazuje, že elektromobilita s sebou nese řadu problémů. Jejímu rozvoji navíc brání i chybějící infrastruktura. Téma automobilové dopravy bude součástí revize celé dekarbonizace. Není správné elektromobilitu odmítat, je ale potřeba si připustit, že do finále zbývá ještě hodně práce. A s tou nám zákaz v roce 2035 rozhodně nepomůže. V devadesátkách jsme se dívali na filmy, kde v roce 2020 auta létala, realita je přitom úplně jiná a efektivně nemáme vyřešen ani provoz na pozemních komunikacích. Je třeba ustoupit o krok zpátky, věnovat se inovaci, budování infrastruktury a celého systému, který nám bezpečně umožní udělat takto důležitý krok. Až když budeme mít tyto základní kameny pevně vybudované, můžeme stavět myšlenku stoprocentní elektromobility. Zatím je to ale spíše to devadesátkové sci-fi.
Článek vyšel v Týdeníku Euro (5. srpna 2024)
