Vaše advokátní kancelář má za sebou rok plný změn. Jak jej hodnotíte?
Petr Michal: Tento rok koncentroval energii nasbíranou za posledních několik let. Tou nejvýraznější byla změna zavedené značky Císař, Češka, Smutný na Portos. Nyní, když se po devíti měsících od rebrandingu ohlédneme zpět, připadá nám období před touto změnou jako součást dávné minulosti. Strategický přerod byl náročný, ale ustáli jsme ho a nadále posilujeme ve stěžejních odvětvích. Znovu jsme si definovali, co je pro nás důležité a jak můžeme vztahy s klienty posunout na další úroveň.
Co se změnilo?
PM: Hodnoty, na kterých stojí naše práce, zůstaly stejné. Co se ale výrazně rozšířilo, je spektrum našich služeb. Uvědomili jsme si, že naše práce odpovídá spíše konceptu Strategic Legal Advisory, a rozhodli jsme se, že chceme být vnímáni jako širší značka – větší „dům“, kde nabízejí své služby různé profese, nejen advokáti. Dále jsme dospěli k poznání, že je nezbytné změnit způsob naší sebeprezentace a vnímání naší značky, abychom dokázali přitáhnout ty nejlepší talenty na trhu a nabídnout jim prostor pro růst. Velkou podporou nám byl Pavel Smutný, jeden ze tří zakladatelů naší kanceláře, který celý tento proces výrazně ovlivnil. Bohužel nás v květnu nečekaně opustil.
Jak se proměnilo spektrum vašich služeb?
PM: Nejklasičtější pohled na advokacii zvenčí je spojen s představou, že advokát hájí a zastupuje klienta u soudu. Ten[1]to pohled zjednodušeně spojuje advokacii se soudními spory a soudními řízeními. Nicméně vedle soudních řízení existuje celá řada dalších, například správních říze[1]ní. Třeba velcí developeři často využívají advokáty pro zastupování ve stavebních řízeních. Širší veřejnost tuto možnost mnohdy nevnímá. Naším rebrandingem jsme se snažili pojmenovat to, co se v praxi již děje – trh od nás stále častěji očekává komplexní orientaci v právním a regulatorním prostředí, v němž se klienti pohybují.
To zahrnuje nejen samotnou účast na soudních řízeních, ale také zapojení do rozhodovacích procesů, které těmto sporům předcházejí. Do této oblasti spadá například daňové poradenství, compliance procesy či splnění legislativních požadavků, jež jsou dnes kladeny na management firem. Naše společnost Portos se v těchto oblastech dlouhodobě angažuje, a právě zde vznikají pevné vztahy s našimi klienty. Máme více než dvě desítky klientů, se kterými spolupracujeme již přes dvacet let.
A jak jste aktivní jako analytici?
PM: Kromě výše zmíněného se zaměřujeme na strategické poradenství, jež zahrnuje analýzu prostředí, ve kterém naši klienti podnikají, a doporučení, jak se v tomto pro[1]středí efektivně pohybovat. Jde o celkové vyhodnocení dopadů, například v oblasti státní zelené politiky, jež zásadně ovlivňuje průmyslová odvětví, jako je petrochemie, železniční průmysl nebo automotive. Naším cílem je klienty podpořit v jejich zapojení do veřejné diskuse pomocí legálních prostředků.
Letos jste na Právnické firmě roku zvítězili ve třech kategoriích: Správa majetku, Právo obchodních společností a Pro Bono & CSR. Proč se vám dařilo právě v těchto oceněných oblastech?
PM: Vůbec poprvé jsme vyhráli v kategorii Správa majetku. Té se v českém prostředí intenzivně věnujeme zhruba posledních deset let. Za tu dobu se nám podařilo etablovat doma i v zahraničí. Správa majetku a trustové právo vloni představovaly osminu celkového objemu našich aktivit. Neméně významné je pro nás korporátní právo, které tvoří páteřní segment naší práce už déle než třicet let a do své současné velikosti jsme vyrostli z velké části díky němu. A pak je tady samozřejmě Pro Bono & CSR, což je ocenění našich dlouhodobých filantropických aktivit, ať už jde o Bohemian Heritage Fund či další podporu zejména české kultuře.
Jak se podle vás daří byznysu v Česku věnovat se účinně filantropii?
PM: Filantropie, tak jak ji často vnímáme, je výrazně americký fenomén. Je spojená s možností filantropa aktiv[1]ně ovlivňovat své okolí, ať už komunitu, město nebo obec. Tento přístup mu zároveň umožňuje vyznamenat se a prezentovat se ve výraznějším světle. Bonusovým faktorem je i daňová uznatelnost těchto darů, což může být pro mnohé filantropy klíčový motiv. Vedle toho však existují i skutečně velké a autentické iniciativy, jako jsou nadace Kennedyho centra, Carnegieho nebo Rockefellerovy nadace, které představují opravdový odkaz. Je však třeba přiznat, že významná část filantropů může být motivována spíše tím, že raději směruje své finanční prostředky do konkrétních projektů, jež si může podepsat, než aby je odváděla do státního rozpočtu.
Nejde o zneužívání práva, ale spíše o záměrné směrování prostředků podle vlastních preferencí. Tento koncept však v Česku a ve střední Evropě není zatím příliš zakořeněn. Naše preference směřují k individuálnímu mecenášství namísto korporátní propagace. Věříme, že jednotlivci mají srdce a energii přinášet pozitivní změny a že je lepší vyhnout se maskované korporátní prezentaci. Filantro[1]pie by měla být opravdová, nikoli způsobem přehnané propagace. Naše role je ukázat ideály, které chceme sdílet, a najít pro ně spojence.
Co všechno jste letos podpořili v rámci Bohemian Heritage Fund (BHF)?
PM: Jedním z vrcholů roku byla sochařská instalace špičkového choreografa Jiřího Kyliána před Novou scénou Národního divadla. Tři z jeho soch, které staticky zachytily pohyb tanečníků, fond symbolicky adoptoval a jsou nyní spolu s dalšími vystavené v Českém klubu v Obecním domě. Pokračuje i naše spolupráce s festivalem Prague Proms a celým Českým národním symfonickým orchestrem. Náš vztah s orchestrem odráží snahu pomoci, protože vidíme jejich těžkou situaci bez státní podpory. Zvláštní kapitolu tvoří projekty, jako byl Nadační fond Svatovítské varhany, ve kterém se silně angažoval Pavel
Smutný. Tento projekt dokázal shromáždit prostředky na pořízení varhan, a to z rukou velkých i drobných přispěvatelů z celé republiky. Podobně jako tomu kdysi bylo u Národního divadla. Je to příklad aktivity, kde nejde o zviditelnění dárce, ale o trvalý přínos.
Podporujete také vznik ostravského koncertního sálu…
PM: Naše zapojení je přirozeným pokračováním získaných zkušeností ze Svatovítských varhan. V České republice se v současné době realizují pouze tři projekty tohoto druhu – Svatovítské varhany, ostravská koncertní síň a Janáčkovo kulturní centrum v Brně. Do všech těchto projektů jsme nějakým způsobem zapojeni. V Janáčkově kulturním centru rozvíjíme hlubší spolupráci, zatímco v Ostravě se angažujeme naplno. Naším cílem je pomoci Ostravě co nejdříve splnit její sen. Oceňujeme prověřené, kvalitní projekty. Ať už jde o nové kulturní stavby, hudební festivaly, jako je třeba Smeta[1]nova Litomyšl, nebo přední instituce a tělesa, kterými jsou Česká filharmonie či Collegium 1704.
Jaká je vize pro Česko v roce 2025? Co nejvíce ovlivní naši zemi příští rok?
PM: Česko se nachází v obtížné situaci, kterou ovlivňuje kumulace problémů dlouhodobě odsouvaných nebo ignorovaných s nadějí, že se samy vyřeší. Na druhou stranu se domnívám, že to může vyvolat pozitivní energii potřebnou k zásadní změně. Rok 2025 by mohl přinést prozření z iluze, že zelený přechod či transformace na ekonomiku služeb nás samy o sobě zachrání. Česko nemůže být zemí s vysokou přidanou hodnotou jen proto, že se tak politicky rozhodne – k této změně nás dotlačí okolnosti. His[1]toricky se již několikrát ukázalo, že Česko dokáže v těžkých dobách najít cestu k posunu vpřed. Ač nerad, věřím, že právě období nedostatku nás přinutí jednat a přestat pouze o změnách mluvit.
Z magazínu E15
